Měsíc červen
1935-19.6. až 24.6.
Určeno podrobné umístění pěchotních srubů od Steinbergu po Zemskou bránu u ŽSV III a tato trasa schválena náčelníkem hlavního štábu.
1936-2.6.
Byl dokončen řOPem úhrnný program opevňovacích prací v československu.
1936-4.6.
Projednání úhrnného programu opevňovacích prací Nejvyšší radou obrany státu (NROS).
1936-5.6.
Vláda ČSR vzala na vědomí projednání úhrnného programu opevňovacích prací Nejvyšší radou obrany státu.
1937-28.6.
Počátek výstavby těžkého opevnění na Náchodsku.
Pramen:
Ota Holub:
Zrazené pevnosti,
Praha 1982
www.rigad.cz
Úvodní slovo o československém opevnění
V roce 1933 byl v sousedním Německu zvolen říšským kancléřem Adolf Hitler a moc tak pevně uchopili fašisté. Prudce vzrostlo nebezpečí německého útoku na Československo, které představovalo první překážku v budování velkoněmecké hegemonie v Evropě. Velení československé armády mělo na výběr dvě možnosti, jak zajistit obranu republiky: buď vybudovat moderní motorizovanou armádu schopnou vést pohyblivou válku, nebo se přiklonit k francouzskému způsobu obrany státu, tedy postavit rozsáhlý systém pohraničního opevnění podél hranic. Jako lepší se ukázala být druhá varianta, protože Československá republika neměla dostatek lidských ani materiálních zdrojů pro vytvoření plně motorizované armády. O samotné výstavbě pohraničního opevnění bylo rozhodnuto na podzim roku 1934 v souvislosti se vznikem nové koncepce obrany republiky. Následně bylo pro organizaci budování opevnění zřízeno Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) pod vedením generála Karla Husárka.
Výstavba pohraničního opevnění byla naplánována na několik etap. První etapa měla skončit v roce 1942 a poslední na začátku padesátých let. V typovém vývoji pevnostních staveb šlo ŘOP vlastní cestou a francouzských zkušeností při výstavbě Maginotovy linie využívalo spíše doplňkově. Československé opevnění se dělilo na lehké a těžké. Lehké opevnění sloužilo k obraně méně strategicky důležitých míst a také jako doplněk těžkého opevnění. Těžké opevnění se dělilo jednak na tzv. izolované pěchotní sruby, jednak na takzvané tvrze. Tvrze byly stavěny pouze v místech nejpravděpodobnějšího nepřátelského útoku (pouze v úseku Odra–Krkonoše) a měly být schopny zastavit útočníka na delší dobu, než se zformují jednotky ve vnitrozemí. Jednou z mála dokončených staveb tohoto typu je i dělostřelecká tvrz Smolkov. O této tvrzi zatím nebylo v literatuře zabývající se československým předválečným opevněním mnoho napsáno — stojí jaksi mimo zájem badatelů v tomto oboru, a proto jsem se rozhodl vytvořit stránky právě o ní.
Petr Kovář - autor
V současnosti tvrz Smolkov využívá armáda České republiky a její vnitřní prostory slouží jako skladiště. Přístup do nitra tvrze není povolen. Návštěvník si může prohlédnout exteriéry jednotlivých objektů, kromě objektu vchodového, který je obklopen plotem a je veřejnosti nepřístupný. Povrchem tvrze prochází značená turistická stezka.
Petr Kovář, *1978,
vystudoval mezifakultní studium na PřF UK a FF UK,
obor Historie-Geografie.
Petr Kovář v současné době pracuje jako UX designer http://www.rififi.cz.
Petr Kovář je rovněž tvůrcem webu o dělostřelecké tvrzi Adam a též je autorem projektů Historie počítačů a Bellum.cz – slavné bitvy českých dějin.
- Moje ikonky -
